5 zásad, jak jezdit bezpečně s přívěsem

aktualita

Manželka a děti trvají na tom, že o letošní dovolené si zkusíme půjčit karavan. Chalupa potřebuje rekonstrukci. Kamarád si na starší kolena koupil jolu a potřebuje ji převést z Nových Mlýnů na Lipno. Nebo… Ale ne – nemůžeme tu líčit všechny situace, ve kterých nás život nutí zapřáhnout za osobní automobil přívěs. Nicméně zásady, které musíte mít na paměti, než s přívěsem vyjedete, už vylíčit lze. A je na ně dobré myslet vždy, když chceme se soupravou dojet bez nehody do cíle.

1) Smím to vůbec řídit?

Než vůbec kývneme na kamarádovu prosbu o převoz lodi či si jdeme vypůjčit karavan, musíme se podívat, zda jsme k takové jízdě způsobilí my a vozidlo. Hmotnost přívěsu, který smí řidič táhnout, je totiž omezená možnostmi vozidla a řidičským oprávněním.

Nejprve k tomu, co může naše vozidlo táhnout. Klíčová je celková hmotnost přívěsu (tedy součet váhy přívěsu a nákladu) a běžně používané vozy se v tomto ohledu značně liší.

Například Fabie utáhne nanejvýš 750 kg – a to ještě musí být přívěs vybaven tzv. nájezdovou brzdou. Naopak některá prémiová SUV či klasické offroady mají v „techničáku“ daleko velkorysejší údaj – klidně až 3,5 tuny. To je nutné brát velmi vážně. Výrobce hmotnost nestanovil z touhy po nějaké šikaně, ale proto, že provedl soustavu testů, během kterých se ukázalo, že příslušný vůz například v pohodě utáhne – a hlavně ubrzdí – třeba tunu, ale při těžším přívěsu už může být v některých situacích neovladatelný.

Podobná situace je s naším řidičským oprávněním. Normální řidičák skupiny B nám umožňuje táhnout přívěsy o hmotnosti do 750 kg – byť bychom nakrásně řídili SUV, které zvládne hravě trojnásobek.

Pokud chceme tahat něco těžšího, potřebujeme k „béčku“ získat ještě buď rozšíření na tzv. B96, nebo řidičský průkaz sk. E.

Policie je na tohle velmi přísná a výmluva: „jedu jen kousek“ u mužů zákona neobstojí!

2) Výhled vzad

Některé přívěsy – typicky obytné – jsou širší než běžné vozidlo. Problém je již asi padesát let znám a stejně tak dlouho lze koupit speciální přídavná zrcátka právě pro tyto účely. Navzdory tomu se pravidelně objevují hazardéři, kteří to zkoušejí bez nich. A například každá změna jízdních pruhů je v jejich podání doslova ruskou ruletou. Takový řidič totiž opravdu netuší, co se odehrává za jeho přívěsem.

3) Brzdění

Pokud máme naložený vozík, mějme na paměti, že řídíme něco, co se jízdními vlastnostmi spíše podobá náklaďáku než našemu důvěrně známému rodinnému kombi. Proto vždy jezdíme se zařazeným rychlostním stupněm (u automatu se „zamknutou“ 3) a pamatujeme si „truckerskou“ zásadu: „z kopce jezdíme se zařazenou stejnou rychlostí, s kterou bychom jeli do kopce“.

4) Couvání

Couvání s přívěsem už je „vyšší dívčí“. Než se soupravou vyjedeme, absolvujeme nějaký kurz (autoškola, zkušenější kamarád) a vyzkoušíme si to nanečisto. Pokud se i přesto necítíme silní v kramflecích, chovejme se podle toho. A než například vjedeme s karavanem do uzavřeného areálu, přesvědčíme se, zda se v něm dokážeme se soupravou také otočit.

5) Zapojení

Zásuvka elektroinstalace a pojistné lanko mají svůj význam. Zásuvku i zástrčku před použitím vyčistíme elektrokontakt sprejem, přesvědčíme se, zda světla atd. na přívěsu fungují. A pojistné lanko zakotvíme na místo k tomu určené. Dáváme-li lanko okolo „koule“, je to jako bychom ho neměli vůbec.