1. Povinné zastávky
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, upravující mj. doby řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku, o režimu řidičů uvádí toto:
a) Doba řízení
Celková doba řízení mezi dvěma denními odpočinky nebo jedním odpočinkem denním a jedním týdenním nesmí přesáhnout 9 hodin. Dvakrát za týden může být prodloužena na 10 hodin. Týdenní doba řízení nesmí přesáhnout 56 hodin. Celková doba řízení nesmí přesáhnout 90 hodin za období dvou po sobě následujících týdnů.
b) Bezpečnostní přestávka
Přestávkou se rozumí doba, během níž nesmí řidič řídit ani vykonávat žádnou jinou práci a která je určená výhradně k jeho zotavení. Po 4,5 hod. řízení musí mít řidič nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku. Tato přestávka může být nahrazena přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut.
c) Denní doba odpočinku
V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku. Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou. Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku. Jsou-li ve vozidle nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 9 po sobě následujících hodin za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku.
d) Týdenní doba odpočinku
Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič dvě běžné týdenní doby odpočinku, tzn. 2x 45 hodin, nebo jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu. Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.
Z upravující legislativy vyplývá, že je někdy poměrné náročné vyhovět všem předpisům. Ty mají ale za cíl především ochránit profesionální řidiče a jejich právo na odpočinek.
2. Platy
Platy řidičů kamionů se hodně liší. Záleží hlavně na tom, do jakých oblastí jezdí, zda se odváží i do rizikových oblastí nebo rozváží náklad pouze ve své zemi. Jsou kamioňáci, jejichž plat se pohybuje kolem průměrné mzdy, někteří si ale samozřejmě mohou přijít i na daleko více – znamená to ovšem vyšší pracovní nasazení a často také jízdy mimo ČR.
3. Nestabilní rodinný život
Pokud si řidiči kamionů chtějí vydělat opravdu slušné peníze, musejí počítat s tím, že budou dlouhou dobu odloučeni od svých rodin. To samozřejmě ohrožuje jejich vztah. Velké procento kamioňáků má problémy s nevěrou a jejich vztahy bohužel mohou končit často až rozvodem. Práce profesionálního řidiče kamionu je po všech stránkách velmi náročná.
4. Špatná zdravotní péče
Řidiči kamionů stráví většinu své pracovní doby logicky za volantem, což jim může způsobit vážné zdravotní problémy. V častých případech u řidičů mohou vznikat alergie, způsobené špatnou životosprávou. Mezi další časté nemoci u profesionálních řidičů může patřit cukrovka nebo deprese.
