Zásada 1 – Vědět o sobě
Valná většina bicyklů nemá zpětné zrcátko a ohlížet se za jízdy opravdu není to pravé ořechové. Tudíž se cyklista musí primárně spoléhat na svůj sluch. Pojede-li na kole tam, kde může očekávat jízdu velkých vozidel (tedy kdekoliv mimo cyklostezku či lesní cestu), musí zapomenout na sluchátka s hudbou. A samozřejmě si musí obléct výstražnou vestu či jiné reflexní prvky.
Naopak někteří profesionálové mají svůj truck či bus již natolik v paži, že si myslí, že se nemusí tolik soustředit na cestu. A přitom je celá řada úseků, kde je vysoce pravděpodobné, že na cyklistu v sezoně natrefíme. Někdy to dokonce říká i dopravní značka A 19.
Zásada 2 – Znát své možnosti
Kamion či autobus mají delší brzdnou dráhu. To ovšem neplatí o nouzovém brzdění, kdy je naopak vzdálenost, nutná k zastavení autobusu, až neuvěřitelně krátká. Cyklista musí počítat s tím, že autobus kvůli němu na dvou metrech prostě nezastaví.
Řidič autobusu či kamionu rozhodně také nepomůže cyklistovi tím, bude-li ho tlačit před sebou.
Zásad 3 – Znát nebezpečí
Tím zásadním je tlaková vlna vyvolaná kamionem. Ta může cyklistu v extrémním případě dokonce shodit z kola.
Cyklista si plánuje svou jízdu tak, aby minimalizoval dlouhé rovné úseky s častým provozem kamionů, kde jejich řidiči jezdí rychlostmi 70 km/h a výše. Naopak řidič kamionu se chová ohleduplně a cyklisty předjíždí tou nejmenší možnou rychlostí, jakou je bezpečné v daném úseku jet.
Jak cyklista, tak řidič velkého vozidla pak musejí dávat pozor na nekvalitní krajnici. Z hlediska cyklisty ovšem není rozumný nápad vyhýbat se závadě na komunikaci v momentě, kdy má za sebou kamion.
